Historie
Do roku 1945 bylo hudební školství v soukromých rukou - hře na klavír vyučoval v Kyjově ředitel kůru, absolvent konzervatoře, Antonín Cenek. Housle a klavír učil Milan Luzar, aprobovaný učitel klavíru, žák Leoše Janáčka.
Za dobu svého dvacetiletého působení vychoval tento umělec řadu vynikajících hudebníků a mnoho profesionálů. Připomeňme alespoň některé: Milana Haraštu, Jindřicha Jelínka (klavíristu a skladatele, který žil pod pseudonymem Henry Laurent ve Vallauris blízko Cannes), Věru Královou-Lejskovou (profesorku konzervatoře v Brně), Vlastimila Horáka (dirigenta Československého rozhlasu), PhDr. Vladimíra Horáka CSc., (docent hudební výchovy ped. fakulty v Brně s dirigentskou, sbormistrovskou a učitelskou praxí, současný ředitel Petr Petrů působil pod jeho vedením jako violista), Dr. Miroslava Urbana (koncertního mistra hry na violu v Moravské filharmonii v Olomouci), Blahuše Urbana (koncertního mistra hry na housle v Souboru písní a tanců v Praze) a další.
V roce 1945 převedl Milan Luzar svých 60 žáků do Městské hudební školy. U zrodu organizovaného hudebního školství v Kyjově stál pedagogický sbor složený z těchto učitelů: Valérie Machová (klavír), Jan Stojar a Miroslav Petráš (housle). Vyučovalo se na náměstí, ve dvoře domu č.p. 33. Tato škola bohužel existovala jen do roku 1947, kdy byla zrušena školskou komisí MNV pro neshody řídícího učitele Skaličky s pedagogickým sborem hudební školy. Učitelé Petráš, Stojar a Ferencová odešli pracovat mimo Kyjov a hudební školství se opět dostalo do soukromých rukou.
Během prázdnin roku 1953 připravil Evžen Valový, krajský Inspektor z Gottwaldova, půdu pro založení státní hudební školy. Ustanovující schůzi, která se konala 7. září 1953, byli přítomni M. Luzar, A. Cenek, M. Petrášová (učitelka rytmiky), F. Kadlec (učitel harmoniky a houslí) a představitelé MNV. Ředitelem nově vzniklé školy byl jmenován M. Luzar. Hudební škola byla umístěna v prvním poschodí budovy osmileté střední školy v ulici Komenského (dnešní gymnázium). Kromě ředitelny jí patřily další tři místnosti, v jedné z nich se vyučovala hudební nauka. Výuka rytmiky probíhala ve školní tělocvičně.
V prvním roce školu navštěvovalo 158 žáků. Pro ty, kteří nemohli být přijati, byl zřízen kurz, v němž vyučovali L Mikeš a Dr. Svozílek, a žáky pak převzal učitel F. Kadlec.
Ve školním roce 1954/1955 bylo založeno Sdružení rodičů a přátel školy. Všichni učitelé hudební školy od prvopočátku aktivně pracovali i mimo školní výuku, zúčastňovali se mnoha akcí a vystupovali na různých koncertech.
Mezníkem ve vývoji kyjovského uměleckého školství byl školní rok 1961/1962, kdy se usnesením vlády ČSSR změnil název školy na LŠU (lidovou školu umění). Tento typ školy zahrnoval nejen hudební, ale i výtvarný pohybový a dramaticky obor. V plném rozsahu se všechny obory učily jen v okresních městech, ale i tak šlo o velký krok kupředu.
V lednu 1960 se stal okresním městem Hodonín, a tak v našem městě zůstal jen obor hudební, který se i nadále vyučoval ve škole v Komenského ulici, kde v té době sídlila ZDŠ. Výuka v cizí budově se stávala stale obtížnější, protože provoz ZDŠ citelně narušoval vyučování hudební školy. Proto se usilovně hledaly nové prostory pro kvalitnější chod školy.
Na konci školního roku 1961/1962, těsně před prázdninami, se učitelé a žáci lidové školy umění konečně dočkali své vlastní školní budovy. Škola se přemístila do domu č.p. 292 Jungmannově ulici. Tuto budovu, třetí nejstarší v Kyjově, nechali postavit v roce 1739 kyjovští měšťané, manželé Jurkovští, pro nemajetné a přestárlé občany města. MNV ji nákladem 50 tisíc Kčs opravil a dal ji k dispozici hudebně a umělecky nadaným dětem.
1. září roku 1962 odchází M. Luzar ze zdravotních důvodů z funkce ředitele a místo něj je jmenován ředitelem LŠU mladý absolvent konzervatoře František Kudela.
V tomto roce se otevírá nový umělecký obor - výtvarný (i když jen s omezenou výukou) a o dva roky později i obor literárně-dramatický.
Příchodem akademického malíře Miroslava Bravence v roce 1973 se rozšířilo vyučovaní výtvarného oboru. Zájemců o výuku přibývalo a budova přestávala z kapacitních důvodů stačit. Bylo nutné provést celkovou rekonstrukci školy. Kyjovské umělecké školství se proto na čtyři roky přestěhovalo na náměstí do domu č.p. 57 (dříve sídlo Komunálních služeb).
Během těchto čtyř let se budově LŠU vyměnila elektroinstalace, okna, dveře i podlahy v učebnách, na chodby a schodiště byl položen mramor. Stěny sálu a učeben byly obloženy mahagonovým a jasanovým dřevem, vybudovalo se nové sociální a hygienické zařízení s teplou vodou, po celé budově se rozvedlo ústřední topení. Touto důkladnou rekonstrukcí konečně Kyjov získal důstojné prostory, které odpovídaly soudobým požadavkům pro výuku uměleckých oborů.
V roce 1989 odešel ředitel František Kudela z vedoucího místa a ředitelování se ujal absolvent brněnské konzervatoře Petr Petrů. O dva roky později došlo k další velké změně v životě školy - LŠU jsou vyhláškou ministerstva přejmenovány na základní umělecké školy a dnes v podstatě tvoří základní stupeň uměleckého vzdělávání, na nějž navazují střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením.
1. 9. 1992 získala ZUŠ v Kyjově právní subjektivitu; jejím zřizovatelem je obec. V květnu 1996 začala zatím poslední velká rekonstrukce ZUŠ - upravily se půdní prostory a vznikl velký výtvarný ateliér s grafickou dílnou, šatnou a sociálním zařízením. Slavnostní otevření proběhlo dne 13. listopadu 1996.
V budově bývalé MŠ, která sousedila se ZUŠ, získala škola v roce 2001 další nové učebny pro větší počet žáků.
V roce 1998 začala spolupráce naší školy s družebním francouzským městem Yvetot. Naši žáci jezdí na krátké pobyty do Francie a francouzské děti zase do Kyjova - navazují tak nová přátelství a vyměňují si odborné zkušenosti z příslušných oborů.